WingTsun je unikátní bojové umění. Tím rozhodně není míněno pouze to, že se od ostatních bojových umění liší svým pohybovým projevem. Co ho činí skutečně výjimečným, je to, čím je tvořen, formován, z čeho vychází a čím se řídí. WingTsun není tvořeno souborem technik, ale je to bojový koncept. Koncept, který se řídí PRINCIPY. To je bezpochyby ta nejpodstatnější idea, která z WingTsun dělá to, čím je.
Ve WingTsun se stejně jako v jiných bojových uměních také vyskytují techniky. Ale ty zde nezaujímají první místo. Na prvním místě stojí právě zmiňované principy, ze kterých teprve vychází techniky. To znamená, že veškeré pohyby ve WT jsou tvořeny právě principy. V našem případě je to soubor čtyř po sobě jdoucích myšlenek, kterým je veškeré jednání podřízeno.
Nebo-li univerzální návod, jak v boji reagovat na soupeře, čili návod, kterým se v boji řídí naše myšlení, strategie, taktika a pohyb. Zhmotněním těchto myšlenek pak vzniká odpovídající pohyb, který teprve dodatečně můžeme identifikovat jako techniku. Jinými slovy „technika následuje funkci“.
Představte si útočníka, který stojí před Vámi a je připraven zaútočit. Kolika způsoby to může udělat? Existuje nepřeberné množství útoků a jejich kombinací, které lze použít. A Vy jim v daném momentě (což jsou setiny vteřiny) musíte čelit. Je to příliš málo času na to, abyste správně vyhodnotili situaci a z Vašeho rejstříku technik vytáhli tu, která je pro danou situaci určena.
Má-li být bojové umění účinné v reálných situacích, musí svůj boj zjednodušit. Z tohoto důvodu se WingTsun řídí pouze čtyřmi principy. V první fázi boje vlastně jedním. Ostatní následují až po něm. To je právě ta ingredience, která z WingTsun dělá neuvěřitelné rychlý, přímočarý, funkční a nekompromisní bojový nástroj.
"Je-li cesta volná, udeř."
Je-li ohrožení již v takové fázi, že jsem nucen se fyzicky bránit, pak musím bojovat s takovou razancí, aby obrana byla účinná. A jak zní staré přísloví, „nejlepší obrana je útok“. To WingTsun ve svém prvním principu naplňuje beze zbytku. Překročí-li agresor jistou pomyslnou linii, za kterou jsem ještě v bezpečí, vyrazíme mu naproti protiútokem. Postavení našich rukou je v takovém tvaru, že tvoří obranu a útok současně (tzv. klín). S velkou pravděpodobností bude tímto „vstupem“ boj ukončen, a na další principy již nedojde. Nebráníme se žádným blokem či krytem, ale přebíráme iniciativu. I kdyby byla jakákoliv defenzivní technika v daný okamžik účinná, nic by to neřešilo. Soupeř by mohl dále pokračovat ve svých atacích. My oproti tomu obracíme role a z oběti se stane lovec. To je velmi účinné i z hlediska psychologie. Je to bleskurychlá výměna rolí, na kterou nebývá žádný agresor připraven a není schopen jí vědomě čelit.
"Není-li cesta volná, nalep se."
Jediná odpověď na naší reakci, která agresorovi zbývá, je spíše reflexivní. Zabalit se, zablokovat náš kontra útok. Vznikne vzájemný kontakt mezi naším a soupeřovým tělem, který ovšem v reálném čase trvá velmi krátkou dobu. Tím je naplněn druhý princip. Dojde-li ze strany agresora k této odpovědi a „zavře tak dveře“ našemu protiútoku, v ten samý okamžik se zákonitě otevřou dveře někde jinde. V tento moment se posouváme ke třetímu principu:
"Tlačí-li soupeř, podvol se."
Po uskutečnění kontaktu s protivníkem, kterému se podaří odolat nebo se nějakým způsobem vyhnout naší prvotní obraně (protiútoku), využíváme tohoto kontaktu k získání kontroly nad soupeřem, což se odehrává za pomoci taktilních (hmatových) reflexů. Zpětná reakce mozku na hmatové podněty je rychlejší než na zrakové, což nám umožňuje reagovat rychleji, než bychom dokázali reagovat na základě kontaktu očního, a to sice v řádech setin sekundy. Je to dovednost, která se ve WingTsun neustále trénuje a žáci si ji osvojují dlouhou dobu skrze specifická cvičení. Díky tomu dokážeme včas a velmi rychle reagovat, využít protivníkovy síly jako informaci, kde je cesta zavřená, a okamžitě skrze hmat získat další informaci, kde se nachází cesta volná. Kruh se uzavírá a navracíme se zpět k bodu jedna- opět se naskytuje volná cesta k dalšímu útoku. Zacyklením těchto tří bodů se pak z naší obrany stává neustálý a nepřerušovaný útok, až do konečné eliminace agresora.
"Ustupuje-li soupeř, následuj ho."
Pakliže začíná útočník pod tlakem našeho protiútoku ustupovat, naplňujeme myšlenku posledního principu a protivníka následujeme. Nesmíme mu již dát šanci, aby nás znovu mohl začít ohrožovat. Ať už by to bylo v důsledku toho, že se vzpamatoval z "překvapení" naší obrany nebo by snad mohl vytáhnout nějakou zbraň. Obrana musí být dokončena takovým způsobem, abychom si mohli ověřit, že nám nebo zúčastněným již nehrozí další nebezpečí od jeho přátel. My pak můžeme začít řešit fázi po boji a dostat situaci plně pod naši kontrolu.
