Dřív než konflikt dojde do známého stádia fyzického útoku, předchází mu v drtivé většině případů ještě pár fází či aktů, které bývají mnohdy v sebeobranných systémech přehlíženy, přestože hrají významnou roli v možnosti ukončení agresorova jednání ještě před vlastním napadení oběti. V následujících řádcích se popisuje, o jaké fáze se jedná, a zároveň jsou vyjmenovány možnosti, jak je lze řešit.
Počátkem rituálního boje je oční kontakt. Jistě znáte pojem „někoho si vyhlédnout“. Podíváme-li se na tuto fázi očima agresora, pak samozřejmě si svou oběť musí nejdříve najít. Nejpravděpodobněji tak, že se rozhlédne kolem sebe. Oběť má pak smůlu, že je v nesprávný čas na nesprávném místě, ať už jako náhodný kolemjdoucí, účastník nějaké společenské akce, nebo stále častěji například zaměstnanec úřadu rozhodující o agresorových požadavcích či problémech. Příkladů bychom snadno našli více.
Agresorově „oční“ výzvě se můžeme pokusit vyhnout zejména tím, že se naše pohledy vůbec nestřetnou, a když už, pak bychom neměli v přímém očním kontaktu setrvat déle než řádově 2 sekundy. Pokud Vás však agresor něčím zaujme natolik, že na něj spočinete pohledem delší dobu, naznačte omluvně pohledem, že se jedná o omyl a dále si potenciálního agresora pokud možno nevšímejte. Pravda, náš úředník má smůlu, z podstaty svého povolání na vyhnutí se této fázi moc šancí nemá.
Pokud si Vás agresor pohledem vybral, ať už náhodně někde na veřejnosti, nebo k tomu nahrály jiné okolnosti, zcela jistě dojde na druhou fázi. V této fázi, na rozdíl od té první, tedy očního kontaktu, již dáváme potencionálnímu soupeři nápovědu, jestli si vybral dobře. Zpočátku neverbálně, řečí těla. Posléze, až se k Vám agresor dostatečně přiblíží, se přidá i komunikace verbální, tedy řeč. Z řečí těla může agresor vyčíst, jestli jsme nervózní, máme strach či jiný tělesný projev, který mu naznačí, že jsme ta správná oběť pro něj. Ověří si to i pár větami typu „Co čumíš, chceš ránu?“, nebo „Myslíš, že jsi úředník, že z tebe to rozhodnutí nedostanu?“. Agresivních vět a výhrůžek si jistě domyslíte spoustu sami.
Mnoho lidí v této situaci jedná instinktivně tak, že raději mlčí, aby agresora ještě víc neprovokovali v domnění, že se situace uklidní. To však není nejlepší volba. Vaše mlčení může agresora utvrdit v jeho chování. V tuto chvíli Vám naopak může výrazně pomoct schopnost komunikace v těchto krizových situacích. Používání vhodných vět typu „Omlouvám se, s někým jsem si Vás splet“ nebo „Pardon, připomněl jste mi známého, omlouvám se“ je klíčové. Samozřejmě je potřeba snažit se vyhnout další eskalaci problému opuštěním místa a zmizením z dohledu agresora. Chce to však jistou dávku cviku, zkušeností i sebevědomí.
Často však tato fáze plynule přechází ve fázi třetí, kde už může docházet, a dochází, k fyzickému kontaktu.
Pokud nezvládnete ideálně předchozí fáze, přijde fáze tři, kdy útočník bude chtít své hrozby nebo požadavky zdůraznit. Mnohdy je toto stadium pouze jednoduchým prostředkem k maskování skutečného cíle agresora, a tím může být fyzická konfrontace. Ideálním „nástrojem“ pro toto jsou právě různá gesta rukama - jako hrozby vztyčeným ukazovákem, různé postrkávání, případně chytání za části Vašeho těla či oděvu. K přechodu do poslední fáze- fyzického napadení- zbývá jen krůček.
Zde kromě komunikace je již potřeba zaujmout takovou pozici svého těla, která nebude agresora provokovat k další eskalaci a fyzickému útoku, ale zároveň zajistí, že pokud k tomu dojde, budete připraveni a budete schopni adekvátně reagovat. Zásadně se postavte vždy tak, že ruce máte zvednuté před sebou a pozice těla je v takovém postavení, které je pro nás výhodné a zároveň znesnadňuje agresorovi jeho případný útok.
A je to tady. Poslední fáze, která vede k fyzickému napadení oběti. Agresor, který si Vás vyhlédl jako svou oběť s cílem Vám ublížit, nebo jste jako zmíněný úředník nesplnil jeho očekávání, Vás fyzicky napadl. Musíte se rovněž fyzicky bránit a pomocí všech možných ideálně předem naučených sebeobranných prostředků zabránit tomu nejhoršímu, a to je vaše možná fyzická likvidace.
