WingTsun je natolik všestranný, že pracuje se všemi bojovými distancemi, se kterými se můžete setkat. Začíná se na nejdelší vzdálenost, což je vzdálenost délky nohy (kopu), a konflikt končí v situaci, kdy je náš soupeř skolen na zem, my ho ze stoje znehybníme a máme ho plně pod kontrolou. Tak, aby dále nemohl pokračovat v boji.
Nutně to však neznamená, že se boj musí postupně odehrát za použití všech 5 vzdáleností. V reálu začínají konfliktní nebo ohrožující situace na různé vzdálenosti. Svým proaktivním jednáním můžeme také cíleně vzdálenost zkrátit a ovlivnit tím průběh boje.
WingTsun je totiž specialistou pro boj na krátkou vzdálenost. Čím jsme blíže, tím má náš soupeř méně prostoru k manévrování a k boji, a my ho můžeme lépe kontrolovat v jeho pohybech. V takovém případě již nedáme útočníkovi nejmenší šanci.
Noha je část lidského těla, která má nejdelší dosah. Proto spadá použití nohou (kopů) do první bojové vzdálenosti.
Jedná se o všechny myslitelné techniky nohou, ovšem vhodně zvolené pro danou situaci. Jsou to například přímé kopy, obloukové kopy, frontální kopy na soupeřovo koleno, kopy na genitálie či podbřišek, kopy podrážkou boty na soupeřovu holenní kost. Stejně jako sem patří všechny kopy útočné, tak také veškeré techniky nohou sloužící k obraně proti případným kopům soupeře.
WingTsun používá pouze kopy do výše pasu. Není logické vytvářet si nebezpečné pozice, jako například při použití vysokého kopu, při kterém je stojná noha ponechána útočníkovi na pospas. Ne jinak je to v tomto případě s odkrytými genitáliemi. I z hlediska přirozeného fungováni lidského těla pracujeme tak, že práce nohou se odehrává pod pasem a prostor nad pasem pak patří technikám rukou.
Jde o všechny techniky prováděné na délku paže. Stejně jako v předešlém případě jsou sem zahrnuty veškeré útočné a obrané techniky odpovídající této vzdálenosti. Například přímé a obloukové údery pěstí, ale i údery dlaněmi. Dále také ještě údery hranou ruky (seky), vpichy prsty do očí, atd. Stejně tak sem řadíme i strhové a kontrolní techniky a páky.
Naším specifikem jsou takzvané „řetězové údery“, které jsou zcela unikátní a vlastní pouze systému WingTsun. Jedná se o frontální údery cíleně navazované tak, že tvoří sérii s neuvěřitelnou kadencí. Průměrný začátečník je po měsíci tréninku schopen provést 6-8 úderů za sekundu.
Tento distanc je pro WingTsun naprosto ideální. Pro představu se jedná o délku paže od ramene k loktu či délku nohy od kyčle ke kolenu. WingTsun má nejlépe propracovaný boj na loktovou vzdálenost a aplikaci loktových úderů. Navíc díky dlouhodobému tréninku taktilních (hmatových) reflexů je soupeř zcela kontrolován a při jakémkoliv pohybu se mu dostane bleskurychlé odpovědi. Techniky loktů a kolen jsou používány ve všech směrech a v mnoha kombinacích. Do této kategorie spadá také boj v klinči.
Zde jde o to, jak protivníka dostat na zem a pod plnou kontrolu, pakliže se tak nestalo v některém z předchozích případů. K tomu slouží především techniky, při kterých manipulujeme s protivníkovou hlavou, kterou využíváme jako jakési kormidlo.
Stejně tak sem patří „měkké kontrolní a vyváděcí techniky“. Pro lepší přiblížení – páky. Jak již název napovídá, jsou to techniky, které využíváme v případech, kdy cílem není dostat agresora na zem, ale spíše s ním dále manipulovat bez použití úderů. Například vyvézt ho z daného místa či ho dostat do konkrétní kontrolované polohy. Tyto techniky vyučujeme nejen naše studenty, ale (spolu s BlitzDefence) především policii a zásahové jednotky.
Jedná se tedy o vzdálenost proměnlivou, odvislou od toho, jakou techniku zrovna používáme. Vypadá to na pohled tak, že protivníka v námi zvoleném místě poměrně zblízka uchopujeme a měkce (tedy bez úderů) eliminujeme.
Zde se dostáváme k poslední fázi boje. Naším ideálním cílem je dostat soupeře na zem a přitom ho ze stoje znehybnit a kontrolovat. Tím znemožňujeme dalšímu pokračování boje.
Všechny bojové distance chápeme jako boj na určitou vzdálenost ve všech jeho podobách. Proto nesmíme opomíjet i další možnosti, které mohou v rámci této vzdálenosti nastat, a sice varianta, kdy na zemi se ocitáme my, zatímco útočník nad námi stojí a hrozí nám velké nebezpečí pokopání. Jde třeba o případ, kdy v boji zakopneme. Dále nevylučujeme ani variantu, kdy se na zemi ocitáme společně s agresorem. Dá se říci, že v tomto posledním případě se jedná o vzdálenost tělo na tělo.
Boj na zemi tedy zahrnuje všechny popsané situace a my se učíme ve všech obstát.