WingTsun včera, WingTsun dnes – aneb proč moderní WingTsun v EWTO vypadá jinak
Stále znova se vynořuje otázka, jestli tedy teď děláme něco jiného než tradiční WingTsun, zda v EWTO vůbec ještě děláme WingTsun. A také, zda by to, co děláme, vůbec mohlo účinně fungovat.
Tuto otázku pokládají nebo nám ji jako výčitku předhazují většinou lidé zvenčí na fórech nebo v komentářích k videím. Ale také žáci, kteří několik let chyběli, zjišťují, že se v přístupu EWTO mnohé v základech změnilo.
EWTO vždycky zastávala taoistickou zásadu, že život je stálá změna. Z tohoto důvodu je další vývoj neodvratně nutný, abychom se vyhnuli stagnaci a ustrnutí na místě. V nižších programech tendujeme k tomu dívat se na techniky a fixovat si je v hlavě jako obrazy. Tak vidíme např. BongSao jako techniku, kterou můžeme vyfotit v úhlu 135°. Začátečník takové obrázky potřebuje, aby si udělal základní představu. Naučí se základním technikám, které mu zprostředkují silně zjednodušený rudimentární obraz, podle kterého se může řídit. Ve formě, v které jde hlavně o uvědomování si těla, je to v pořádku, protože se tak žák naučí zaujímat přesnou pozici. Bong vznikne takzvaně v normované střední pozici, s loktem ani příliš propnutým, ani pokrčeným, nýbrž s úhlem 135°.
Naproti tomu pokročilý nesleduje jednotlivé techniky, nýbrž průběh a jeho funkci. BongSao je pro pokročilého paže, kterou zformuje protivník a taktilně mu sdělí, jak musí uhnout tělem, aby se pak separoval a paži proměnil do protiútoku. Celý tento proces se nedá zachytit na jednom obrázku (v jedné technice), nanejvýše tak ve filmu. Úhel v lokti se přitom stále mění. Nezasekne se v jednom konkrétním úhlu, jinak by vznikl blok, který by nemohl odvést sílu protivníka. Kdo tedy kritizuje, že nějaká pozice ve Wing Tsun není správně, zůstal vězet v začátečnickém stádiu a provozuje WingTsun EWTA devadesátých let.
Vlevo: zde BongSao, jak se učí v SiuNimTau.
Vpravo: tradiční BongSao s partnerem – učitel kontroluje šablonou pro BongSao úhel 135°. Jedná se o zastaralý model. Z dnešního úhlu pohledu je kontraproduktivní, protože se chceme při obraně měkce podvolit.
WingTsun tedy není charakteristické jednotlivými technikami, nýbrž nadřazeným celkovým principem:
Protože podle výše uvedeného principu vždycky přizpůsobíme pohyby dané situaci, nemůžou přece pokaždé vypadat stejně. Protivník útočí pod různými úhly, úhel tlaku je různý, výška útoku je různá, útok může přijít po oblouku i přímo atd.
Kdo tedy používá prefabrikované techniky, nepracuje už tedy zásadně podle principů WingTsun, protože musí přizpůsobovat to, co se nehodí.
Uvedeme jeden příklad: pokud chci BongSao provést bezpodmínečně pod úhlem 135°a protivník proti němu tlačí, můžu to samozřejmě kompenzovat silou. Místo abych sílu odvedl a uhnul cílem útoku, vyvíjím tlak, abych udržel úhel. Kdo chce provozovat WingTsun, založené na síle (nikoliv Wing Tsun EWTA!), může tak klidně činit, stejně jak to dělají mnohé jiné styly Wing Tsun (Wing Chun, Ving Tsun atd.), ale ono není potřeba mnohem více síly, než má protivník, aby technika fungovala.
Zde jeden příklad, jak může vypadat BongSao v praxi. Daný útok přijde lehce po oblouku a zatlačí paži obránce do BongSaa, který nedrží pod úhlem 135°, nýbrž se dále skládá, aby špičkou lokte přistál v cíli. Abychom mohli efektivně reagovat na obloukovitý útok, je základní držení paží o něco širší a obránce musí pohnout trupem, aby odstranil cíl z oblasti jeho útoku, popř. aby mohl opět zaútočit.
Rád to demonstruji na seminářích, protože to díky stavbě mého těla, jeho síle a rychlosti můžu aplikovat na většinu svých žáků. Pošlu ztuhlý Bong proti žákovu útoku a zasypu ho řetězovými údery. Následně poprosím nějakého žáka, který je proti mně jednoznačně tělesně slabší, aby to udělal na mě. Takový žák pak buď proletí působením tuhého Bongu tělocvičnou nebo Bong kolabuje a žák je zasažen.
Protože v realistickém střetu je relativně malá šance být napaden menším a hubenějším protivníkem, nehodí se tento postup pro sebeobranu. Většina spoluuchazečů, která takto pracuje, se vyznačuje nadprůměrně silným učitelem, jejichž vyučování je protěžuje silový trénink.
Pokud protivník zatlačí svým úderem obráncovo ManSao dolů, vznikne nízký Bong. Pokud by obránce tvrdohlavě dělal „normované BongSao“, pracoval by proti síle protivníka.
Často se přehlíží, že i v tradiční WingTsun jsou podle jin/jang principu obsažené dva koncepty: přímý (formy SiuNimTau a ChamKiu) a obloukovitý (forma BiuDjie a forma s motýlími meči). Bohužel se první princip cvičil až do zemdlení a druhý byl opomíjen. Na základě tradičního postupu výuky se roky cvičily přímé útoky s nehybným trupem, a když pak přišla na řadu BiuDjie, nebyl žák na základě dlouhého vštěpování sto pružně změnit tvar trupu a aplikovat myšlenku obloukovitého útoku.
Přímý a obloukovitý koncept WingTsun můžeme brát jako dva nástroje, které lze použít dle situace. Oba mají svoje opodstatnění a oba jsou od začátku obsažené v moderních programech EWTO. Žák nemusí čekat, až se začne učit BiuDjie nebo formu s motýlími meči, nýbrž provádí ty pohyby, které potřebuje k vyřešení situací v jednotlivých programech.
Přitom se ale nezohledňuje, že závisí na dané situaci.
Zde je vidět, jak protivník útočí po oblouku (luku…), zatímco obránce vyráží přímo (po tětivě luku).
Mnoho příznivců Wing Tsun věří, že je přímý útok principiálně lepší než obloukovitý. Odůvodňuje se to především tím, že dráha přímého útoku je přece kratší než obloukovitého.
Motto: Pokud jde protivník po oblouku, jdeme přes tětivu oblouku.
Toto heslo lidé často citují a mnoho přívrženců WingTsun/Wing Chun věří, že je to ultimativní pravda. Věta o oblouku a tětivě může občas fungovat, ale také nemusí. Ve výše uvedeném příkladu na obrázku udeřil protivník hodně zezadu po velkém oblouku. To se ale stává velmi zřídka. Většinou rána přijde z větší blízkosti a oblouk je značně kratší.
Každý si jednou může zkusit (nejlépe s chrániči), zda se dokáže prosadit přímými útoky (řetězovými údery) proti protivníkovi, který útočí obloukovitě.
A) Odvrátit hlavu a krýt se proti útoku. Díky otočení hlavy a levé krycí ruce nebude protivník přímým WingTsun úderem zasažen.
B) Protože jde protivník při obloukovitém úderu dozadu, už ho nezasáhne přímý úder.
C) Protivník (vpravo) již zaujal tak šikovnou pozici, že vzdálenost jeho pěsti k bradě protivníka (A) je stejně velká jako vzdálenost přímého úderu na cíl (B). Pokud nyní protivník začne jako první, také první zasáhne. Není zde výhoda delší útočné dráhy (přes oblouk).
Jeden důvod, proč WingTsun EWTO dnes vypadá o mnoho jinak než v 80. letech, je přizpůsobení na reálnou situaci sebeobrany. GM Kernspecht ve svých studiích zjistil, že většina střetů nezačíná jako při sportovním zápase ze vzdálenosti, ale začíná na extrémně krátkou vzdálenost. Toto a také skutečnost, že se až z 90% používají obloukovité útoky (krátké a dlouhé háky) vedlo k tomu, že jsme tomu v EWTO museli přizpůsobit tréninkové metody.
Kdo se pokusí cvičit ChiSao na krátkou vzdálenost proti obloukovitým útokům a s nimi, ten zjistí, že je nevyhnutelné hýbat zároveň trupem. Postoj se musí změnit. Potom vypadá Wing Tsun jinak, ale ke slovu přijdou ty stejné principy!
Začátečník se učí stát v IRASu a v postoji s oběma nohama za sebou na jedné linii, přičemž váha je ze 100% na zadní noze. Tyto dva postoje patří k základním technikám. Ve skutečném střetu musí být postoj ale přizpůsoben jednotlivé situaci.
IRAS je na krátkou vzdálenost, v které probíhá reálný střet velmi nevhodný, protože protivník může snadno kopnout nohou nebo kolenem do slabin (obr. 2). Postoj na linii s nohama za sebou se též nehodí z následujících důvodů:
Shrnutí: Na krátkou vzdálenost se nepostavíme do začátečnického základního postoje s výše uvedenými nevýhodami, nýbrž do tzv. neutrálního postoje, který nám umožňuje hýbat trupem všemi směry (obr. 7 až 10). Nyní je možné uhnout doleva nebo doprava a dozadu, otočit se pro rázné obloukovité útoky a udělat silný úder dopředu (obr. 11 až 14).
Důležité: V praxi stojíme v tomto postoji s kontrolou nohou a nikoliv otevření, jinak by mohl protivník jednoduše kopnout do slabin (obr. 15 až 17).
Někomu se nezdá tento postoj typický pro WingTsun nebo tradiční. Tento postoj se ale ve WingTsun objevuje. Dříve se ale tradičně vyučoval velmi pozdě, protože se vyskytuje až ve formě s motýlími meči (BartChamDo). Uvádím několik obrázků s WingTsun motýlími meči, při kterých se vyučuje postoj na dvou stopách (obr. 18 až 20).
Další mýtus, který zejména začátečníci chápou špatně. Hodně lidí si myslí, že musí útočit vždy podél centrální linie. Učitelé jim to po generace vtloukali do hlavy a s náboženským zápalem praktikovali. Jistě jsou občas situace, kdy se vyplatí útočit úzkým úderem podél centrální linie.
Většinou je ale centrální linie obsazená a člověk tak mlátí do krytu protivníka. Mnoho obran z tradičního WingTsun funguje jenom z toho důvodu, že je protivník spolužák, který dodržuje pravidla, drží loket nízko a udeří na centrální linii. Centrální linie má samozřejmě svůj smysl. Neukazuje ale, kudy máme otrocky útočit, nýbrž jak se máme natočit ke knotové linii protivníka. Kdo pochopil tento malý rozdíl, urazil k mistrovství ve WingTsun už pořádný kus cesty.
Kdo se chce dozvědět více o funkčnosti pokročilého WingTsun v EWTO, tomu doporučuji novou knihu mého Sifu, GM Prof. Keith R. Kernspechta "Esence WingTsun – mimo techniky a aplikační myšlení".
Text: DaiSifu Oliver König, Foto: Markus Gensichen
Zdroj: Magazin WING TSUN WELT, číslo 37, str. 76-83,
„WingTsun gestern, WingTsun heute“
Překlad: Jitka Vojáčková
Grafická úprava PDF: Jiří Fictum